parkury-co to vlastně je?
PARKURY
Parkurové skákání spočívá v překonání řady uměle vytvořených překážek oproti terénnímu ježdění, kde se zdolávají překážky přirozené. Závody se odehrávají na ploše s travnatým povrchem nebo povrchem vhodným pro jakékoliv povětrnostní podmínky, a to jak venku, tak v hale. Je to olympijský sport pod patronací FEI, ale lze ho provozovat na téměř libovolné úrovni.
Parkur vyžaduje přesnost a pečlivost. Téměř každý kůň nebo pony dovede skákat, ale ne všichni mají požadovanou techniku nebo vůli překonávat překážky.
Parkur se vyvinul ze "závodů ve skákání", které se konaly na různých přehlídkách v Evropě i Americe na konci předminulého století. Byly to soutěže ve skoku do výšky a do dálky pro koně i jezdce, ale myšlenka překonání řady překážek byla v té době omezena na přirozené terénní překážky. Skákání se stalo olympijským sportem v roce 1900 v Paříži. Zahrnovalo skoky do dálky a do výšky a závod přes řadu umělých překážek na čas. V roce 1907 se konala v Olympii v Londýně první mezinárodní přehlídka koní a ukázalo se, že parkury jsou velice oblíbené. Od té doby se po celé Evropě a v Americe začaly pořádat soutěže o velké ceny, například Pohár národů. Ten začal jako vojenská soutěž pro tři důstojníky z jedné země, kteří soutěžili v uniformách. Dnes se účastní čtyři jezdci z jedné země, muži i ženy, vojáci i civilisté.
Pravidla
Parkur se skáče v uzavřeném prostoru. Parkur obsahuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího stupně, který se značí ZM, až po ten nejtěžší, označovaný jako TT. Každý stupeň obtížnosti má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V každém stupni obtížnosti může být překážka vyšší o 10cm, než je předepsaná výška. Např. pokud má stupeň obtížnosti Z danou výšku 100cm, může být překážka zvýšena na výšku 110cm.
Dále se dá parkurové ježdění ještě rozdělit na různé druhy soutěží, jako je klasická soutěž, dvoufázové skákání a stupňovaná obtížnost. Při klasické soutěži se jedná o určitý stupeň obtížnosti. V první jízdě rozhodují pouze chyby, které soutěžící kůň udělal. Není zde však posuzován čas. Pokud se stane, že více jezdců zajede parkur bez chyby, pokračuje se rozeskakováním. Do této části soutěže je umístěno méně překážek než do základní části, ale na druhou stranu mohou být zvýšeny až o 10 cm. V rozeskakování se již na čas hledí, jelikož se může stát, že opět zajede několik jezdců svou jízdu bez chyby, bude to právě čas, co bude rozhodovat o vítězi.Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka. Při tomto závodě se jedná o soutěž, která nemá přímo určený stupeň obtížnosti. Její zápis vypadá asi takto: 120/130. To znamená, že v první fázi soutěže jsou překážky do 120cm (stupeň L) a v druhé fázi pak do výšky 130 cm (tj. stupeň obtížnosti S). Soutěž poté probíhá tak, že pokud jezdec projede první část závodu bez chyby, postupuje do druhé části, kde je však měřen i čas. Pokud se však stane, že kůň udělá chybu již v první části, tak do druhé části už nepokračuje.Při stupňované obtížnosti, neboli postupce, jsou překážky postavené od těch nejmenších po největší. Bodování je jiné, než u předešlých soutěžích. Při tomto skákání lze získat pouze určitý počet bodů a to tak, že za jednu bezchybně skočenou překážku je jeden bod, za dvě dva body, atd… Tyto soutěže jsou zakončeny tzv. žolíkem, což bývá nejvyšší skok a za jeho skočení bývá připsán dvojnásobný počet bodů, ale na druhou stranu, pokud kůň tuto překážku shodí, je mu dvojnásobný počet bodů odečten. Druhá možnost je skočit vedle tzv. "žolíka" klasický oxer, který je ale bodován běžným počtem bodů.(na druhé fotce je moje sestra se svým koníkem.)
- Parkurové soutěže
Nejjednodušší formou soutěží začátečníků je Clear-round Class. Je to vynikající příležitost, jak uvést nezkušeného koně a jezdce do sportu. Každý jezdec platí za skákání malý poplatek. Jestliže přeskáčete všechny překážky čistě a dostatečně rychle, dostanete rozety (kokardu), ale výhodou této soutěže je to, že když skočíte špatně, můžete se vrátit a skočit ještě jednou. Většina organizátorů těchto tříd je velmi tolerantní a dokonce níží překážku, jestliže ji váš kůň odmítá skočit. Ve vyšší třídě byste byli vyloučeni po třech odmítnutích.
Druhým stupněm je dvoukolová soutěž. Každý závodník překonává stejné překážky a jestliže přeskočíte všechny překážky čistě, jdete do rozeskakování. Z8vod se jede proti směru hodinových ručiček a vítězí ten, kdo zajede kolo nejrychleji a samozřejmě bez chyby.
Překážky u tříd začínajících se staví v takové výšce, jakou si organizátoři zvolí. Koně mohou skákat i na ruce a přes překážky ve výšce 45 cm.Překážky většinou nepřesáhnou 1,2 m.
Vyšší soutěže začínají soutěží nováčků s výškou překážek asi 1 m a pokračují až do výšky 1,8 m.
Existují i další typy skákání, např. kartové skákání. Tato soutěž spočívá v překonání řady překážek, které mají různé označení kartami, a tedy i různé bodové ohodnocení. Skáčete co nejvíce překážek v požadovaném čase a v pořadí, které si zvolíte, s cílem nashromáždit co nejvíce bodů.
Soutěž s názvem Minimax obsahuje krátkou řadu překážek, k nimž patří zeď, což bývá vždy ta nejvyšší. Překážky se postupně zvyšují, dokud není schopen zeď nikdo přeskočit.
Derby mají terénní typ překážek na závodišti, jako jsou valy nebo příkopy. Na některých soutěžích se také konají štafetové závody mezi družstvy parkurových jezdců, kdy pro pobavení diváků skáče stejnou trasu dva závodníci bok po boku. Přidávají se trestné minuty za shození překážky.
Jednou z výhod parkurového skákání je, že skákání přes řadu překážek nevyžaduje od koně tolik jako např. honební ježdění, takže parkurový jezdec může soutěžit daleko častěji než v ostatních disciplínách. Můžete v jediný den závodit v několika různých třídách, a je-li váš kůň dostatečně fit a má rád svou práci, můžete si zasoutěžit téměř každý víkend. Teoreticky to dává jezdci a koni šanci získat zkušenosti poměrně rychle. - Požadované dovednosti
Práce na jízdárně je pro parkurového jezdce stejně důležitá jako procvičování skoků. Má-li kůň úspěšně skákat, musí ovládat vyvážený, energický a vysoký cval. Ať skáčete cokoliv, pravděpodobnost, že skočíte čistě a bezpečně závisí především na nájezdu na překážku. Kůň musí být schopen zvládnout obraty a otočky a neustále zachovávat kmih a rovnováhu, proto musí být pružný a reagovat na pomůcky.
Kolik tréninku absolvujete závisí na tom, co vyhovuje vašemu koni. Přirozeně pečliví koně by neměli příliš často skákat, jen tolik, aby si udrželi správný tonus svalů. Kůň, který potřebuje zdokonalit techniku, by měl skákat tři- až čtyřikrát týdně.
Cvičné skákání jen málokdy obsahuje skákání přes velké překážky. Zaměřuje se na zdokonalování techniky a schopnosti zkrátit krok a při odrazu skrčit přední nohy co nejvíce pod tělo. Kůň může nohy také natáhnout, což ho podněcuje k protažení celého těla a prodloužení kroku a skoku.
Kavalety lze upevnit na překážku nebo na zem tak, aby to podněcovalo koně skákat přímo. Mnoho koní má skol se otáčet k jedné nebo druhé straně. Skákání přes mříže vám také umožňuje soustředit se na zdokonalení sedu a rovnováhy.
Schopnost prodloužit nebo zkrátit krok koně a rychle reagovat, když kůň skáče kombinaci jiným způsobem, než jste si naplánovali, patří mezi základní výbavu úspěšného parkurového jezdce. Někteří jezdci mají přirozený cit pro krok koně, to znamená, že jakmile dopadnou za jednou překážkou, jsou schopni odhadnout, zda musí změnit délku kroku koně, aby se dostali k následující překážce ve správném okamžiku. Ti, kteří se s tímto darem nenarodili, si mohou tento cit vypěstovat ježděním různých vzdáleností mezi překážkami v domácích podmínkách a naučit se odhadnout chod, jímž potřebují najet na první překážku, aby se vešli do požadovaného počtu kroků dělících obě překážky.
Mezi nejdůležitější vlastnosti, které by měl jezdec mít, patří trpělivost, chladná hlava a jistota - máte-li všechny tři, pak zajisté uspějete v libovolném sportu, který si zvolíte. - Požadované vybavení
Chcete-li zdokonalit své skokanské dovednosti, musíte mít přístup alespoň ke čtyřem sadám parkurových překážek a kavalet. Kromě toho potřebujete přiměřeně rovný terén, na němž budete jezdit, což může být travnatý výběh nebo vnější či vnitřní jízdárna s povrchem pro libovolné povětrnostní podmínky. Kůň potřebuje své běžné sedlo a uzdečku a měl by mít ochranné kamaše. Většina parkurových jezdců používá vepředu otevřené kamaše na předních nohou, aby byla chráněna šlacha, ale kůň při kontaktu s překážkou ucítí náraz, a vzadu krátké nártní kamaše. Na závody budete potřebovat pantalóny nebo rajtky s odpovídajícími jezdeckými botami a jezdecké nebo přehlídkové sako. Pod ním se nosí košile a vázanka nebo šátek.
Zatímco téměř kteréhokoliv koně přesvědčíte, aby přeskočili parkurové překážky, jakmile se překážky zvýší, potřebujete koně atletického a vyváženého. Je mnoho koní, kteří projedou trasu a zanechají za sebou spadané překážky, aniž by je tato skutečnost vyvedla z míry. Koně můžete lecčemu naučit, ale na konci dne musí chtít překonat nejvyšší překážku. V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího ZM, po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Např. v stupni L může být překážka nanejvýš 130 cm (120+10 cm).
Zde je přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 80 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm
Když se stane, že kůň překážku nepřeskočí nebo odmítne poslouchat jezdce, dostává trestné body nebo je vyloučen. Samozřejmě na tyto penelizace jsou tabulky. Jelikož stupnic penalizací je více, následující přehled je podle stupnice A:
shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení
překročení časového limitu za každou započatou vteřinu = 1 trestného bodu, při rozeskakování = 1 trestný bod
Podle stupnice C, která se používá na většině světových soutěžích v parkuru:
shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo koně = vyloučení
V parkurovém skákání se požívají různé druhy překážek. Existují dva základní druhy překážek: kolmé skoky a oxery.
Kolmé skoky - jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádánými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku. Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky.
----------------------
Oxery - jsou to takové překážky, na nichž musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby když se jich kůň dotkne, ihnet spadli.
----------------------
Zeď - je to svislá překážka namalovaná z namalovaných dřevěných kvádrů se světlejším okrajem. Něktěří koně jsou z ní vystrašeny, protože nevidí místo doskoku.
----------------------
Dvojbradlí neboli doublebar - je vlastně oxer s dvěma řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.
----------------------
Trojbradlí neboli tripplebar - je oxer se třemi řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.
----------------------
Křížek - je to nejjednodušší překážka. Skládá se ze dvou kavalet postavenými přes sebe do tvaru písmene X.
----------------------
Kozí hřbet - tato překážka se moc v soutěžích nevyskytuje. Vypadá jako trojbradní, ale prostřední kavaleta je nejvyšší než první a poslední.
Přírodní skoky - jsou to překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené tyče nebo forma živého plotu. Tyto překážky jsou obtížné, koně se jim často vyhýbají.
----------------------
Základní oxer - je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem.
----------------------
Vějíř - skládá se ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do třech, což koni umožňuje skákat na jedné straně jako kolmý skok a na druhé straně jako trojbradlí.
----------------------
Vodní příkop - existuje ve dvou typech: kombinovaný s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkop s níským živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.
SKOK VOLNOSTI:
Zvláštní soutěže
Soutěž do první chyby:
Tato soutěž se koná na čas, kombinace nejsou dovoleny. Parkur je ukončen jakoukoliv první chybou - poboření překážky, neposlušnost, pád...
Bariérové skákání:
Koná se podle zvláštních pravidel na kombinaci překážek. 6 svislých překážek v jedné řadě ve vzdálenosti přibližně 11 m od sebe. Jestliže dojde k neposlušnosti nebo vybočení, musí soutěžící pokračovat v parkuru na překážku, na které udělal chybu.
Mini-maxi:
Základní výška nesmí být v žádném případě nižší než 110 cm, čas se neměří.
Volitelná štafetová skákání: Soutěž je určena pro dvoučlenná nebo tříčlenná družstva. Soutěžící mohou předávat štafetu libovolně, střídání je však povinné v okamžiku, kdy soutěžící dokončil svůj parkur nebo ve chvíli, kdy udělal chybu.
Minutové skákání:
V této soutěži získává jezdec 2 body za bezchybně překonanou překážku a 1 bod za poboření překážky. Kombinace nejsou povoleny, čas od 60 - 90 sekund, časem se trestá neposlušnost.
Soutěž se stupňovanou obtížností:
Koná se na 6, 8, 10 překážkách jejichž obtížnost se postupně zvyšuje, kombinace nejsou povoleny. Obtížnost se nedosahuje jen výškou, šířkou, ale také obtížností trasy.
Volba překážek:
Při této soutěži je umístěn určitý počet překážek, hodnota každé překážky stoupá dle její obtížnosti od 10 - 120 bodů. Překážky jsou stavěny tak, aby se mohli skákat z obou stran, při poboření jezdec nezískává žádné body. Čas 60 - 90 sekund - v tomto čase si může jezdec zvolit překážky v libovolném pořadí.
Volba dráhy:
Soutěžící si volí pořadí překážek sám (každá překážka pouze jednou). Jezdec, který nepřekoná všechny překážky, je vyloučen.
Zrcadlové skákání:
Dvojice soutěžících, kteří soutěží mezi sebou současně na dvou identických parkurech.
Dvoufázové skákání:
Skládá se z dvou fází, které soutěžící absolvuje bez přerušení. První fáze 8 - 9 skoků, druhá fáze 4 - 6 překážek. Soutěžící, kteří jsou v první fázi penalizováni, nepokračují do druhé fáze.
Alternativní překážky + žolík:
V soutěži se stupňovanou obtížností získává soutěžící za překonání poslední překážky žolíka - dvojnásobný počet bodů. Přestože je žolík obtížnou překážkou, musí být překážkou sportovní. Při soutěži volba překážek musí být bodová hodnota 200 bodů.
Soutěž o nejlepší styl jezdce:
Porota hodnotí styl jezdce nad překážkou, ale i působení jezdce na koně.
Soutěž o nejlepší styl koně:
Porota hodnotí styl koně ve skoku, ale i čistotu chodu mezi překážkami.
Soutěž o nejlepší styl jezdce i koně:
Porota hodnotí celkovou souhru jezdce i koně.